Nezralost + test dospělosti

31.08.2021

Nezralost spočívá v odmítání mezí, které k životu patří.

Nezralý člověk se nechce smířit s tím, co mu není po chuti a co nelze nějak změnit, popřít či vymazat. 

Takový člověk si myslí, že zákon života, který od každého vyžaduje, aby dokázal pro dosažení nějakého životního cíle překonávat překážky a jít za svým navzdory nezdarům, pro něj neplatí.

Nezralý člověk říká: "Odmítám všechno, co mi nepřináší uspokojení." Neřídí se však principem hodnoty, ale principem slasti, a proto hluboké a trvalé uspokojení nikdy prožít nemůže. 

Nezralost vždy provázejí přehnané nároky a odmítání. 

Nezralý člověk se odmítá přizpůsobit skutečnosti a činí si nárok na to, že život se musí řídit podle jeho přání.

Když se snažíte nezralému dítěti promluvit do duše, téměř vás neposlouchá a myslí na hru, do níž se pustí za pár minut. Potřebuje, aby mu to, co má udělat, vždycky někdo usnadnil a učinil zajímavějším. Jeho svět se skládá z televize, her a počítače. Dělá to, co mu zrovna přijde na mysl - hraje si nebo úplně bez příčiny otravuje sourozence. Učí se, jen aby se neřeklo, odmítá o něčem přemýšlet, stačí málo a je myšlenkami někde úplně jinde. Správné je vždycky to, co ho napadne jako první. Úkoly dělá "od oka", do studia nevkládá žádné úsilí.

Nezralost vždy doprovází domýšlivost a umíněnost. "Pravdu si vytvářím sám ve své hlavě," řekl mi jeden chlapec a dokreslil to na příkladu: "Když ve škole dostanu čtyřku, proměním si ji v hlavě na dvojku a mám klid." Mám úkoly? Předstírám, že žádné nemám. Dostal jsem špatnou známku z písemky? Přesvědčím sám sebe, že to dopadlo dobře. Neučil jsem se? Doufám, že mě učitelka nevyvolá a že mě nebude zkoušet z toho, co neumím. Stačí lusknout prsty a problémy jsou pryč. Rodiče po mně chtějí, abych dělal úkoly nebo pomáhal v domácnosti? Dělám, že jsem jim nerozuměl, a doufám, že na to zapomenou.

Nezralost je tragická proto, že takový člověk zaujímá k životu a jeho požadavkům neustále obranný postoj. Proto musí žít uzavřen ve svém vlastním světě, v ulitě, která mu poskytuje ochranu, ale zároveň ho chrání před životem a neumožňuje mu se s jeho požadavky se ctí vypořádat. Takový člověk odmítá realitu a stále před něčím prchá. Život se pro něj stává nepřítelem.

Nejznepokojivější a nejsmutnější na nezralém člověku je to, jak zachází se vztahy k druhým lidem. Milován se cítí být jen tehdy, když druzí bezvýhradně uspokojují jeho přání. Nezralost překroutila jeho pojetí lásky do podoby:

"Jestli mě máš rád, musíš dělat to, co říkám a o co tě žádám já, jinak mě nemiluješ."

Nezralý člověk odmítá vše, co vyžaduje určité úsilí a námahu, a proto ani sám nedokáže milovat doopravdy. K lásce má stejný přístup jako ke všemu ostatnímu. Miluje jen tehdy, když ho to nic nestojí, když to nevyžaduje žádnou námahu, strádání, odříkání či riziko.

S nezralým člověkem je všechno v pořádku jen do chvíle, než mu přeložíte stéblo přes cestu, než mu řeknete něco, co nechce slyšet, nebo uděláte to, co si nepřeje. Nekonfliktně s ním může žít jen ten, kdo ho nevystavuje střetu s realitou a nežádá po něm nic těžkého a namáhavého, kdo po něm nechce, aby se stal lepším člověkem.

Test dospělosti

Dávám sem test a zkuste posoudit sami, zda již jste skutečně dospělé - í. 

Valná část zakázek v konstelacích by měla znít: Co mám udělat proto, abych už proboha byla dospělá, - ý?

  1. přijímám 100% zodpovědnost za sebe + za své neplnoleté děti
  2. neviním z ničeho rodiče - kromě sexuálního zneužívání
  3. jsem absolutně ekonomicky nezávislá, nenastavuji dlaň , nečekám co rodiče dají...a nedupu nožičkami, když nic nedostávám, vyjdu s tím co vydělám
  4. přijímám své rodiče, takové jací jsou a nechci je předělávat, nerozčilují mě
  5. plním si své povinnosti a pracuju - neutíkám do nemoci, do důchodu
  6. jsem sebejistá a věřím si, že život zvládnu
  7. sexuální zralost a identita
  8. zvládám se sama starat o sebe a své děti
  9. nečekám na ocenění a chválu , ale pochválím se sama a posléze i odměním....
  10. odhaduji vlastní kompetence a síly a plánuji jejich rozvržení
  11. respektuji autority - např. šéf
  12. nehledám tzv. romantickou lásku - prince, princeznu....ale vztah založený na respektu, důvěře a sdílení
  13. přijímám co nemohu změnit
  14. umím ustoupit - kompromis, ale pokud je to důležité sama se bráním i za cenu konfliktu!
  15. umím přijmout kritiku a vlastní chyby napravuji, hlavně neopakuji
  16. mám 2 -3 důvěrné rovnocenné přátele

Odpověz si ano-ne a víš, kde to vázne - tedy pokud máš dostatečnou "dospělou" sebereflexi!!!

Další problém je, že ikdyž to lidé tuší, ani je nehne, aby dospěli. Je pohodlnější žít u rodičů, přivázat se k partnerovi a čekat , že všichni budou za mě věci řešit, a když ne...budu prudit, plakat a litovat se. 

Problém je tento:

A´t je člověku 20,30,40 nebo 50 má dojem, že lidé kolem něj za něho mají vše řešit, jsou povinni jej živit, starat se o něho, včetně partnera. Neustále melou něco o opoře, ač mají zdravé nohy a mají stát na svých a opřít se o svou moc a sílu. Nejsou ochotni se postavit na vlastní nohy. Neustále nastavují dlaň, sami pro svět nic neudělají.

Příklad: 

1) I  přes jasnou nefunkčnost vztahu, ve vztahu zůstávají s výmluvami: kvůli dětem, abych nebyla sama, nejsem schopná se uživit. A jsme u toho...nejsou dospělí, jsou stále děti.

Zde platí jediná cesta: dospěj a postarej se o sebe! 

Jenže to sem jim nechce, je pohodlnější naříkat a lepit se na druhé !

2) Lidé zůstávají bydlet u rodičů i po plnoletosti (nikdy nepochopím) a žijí tam dokud rodič nezemře. Čekají na dědictví. Nikdy se od svých rodičů neodpárali, buď proto, že je drží matka např. manipulací - což je neomlouvá, nebo opět neochota plně přijmout 100% zodpovědnost za svůj Život.

Víte kdo je skutečně silný? Ten kdo vydrží sám se sebou, postará se o sebe a věčně se nelituje!!!

Anie