O závislosti

Většina lidí  se setkala v životě se závislostí.

Buď závislostí trpí sami, nebo jejich rodič, partner či dítě.

Závislosti rozumíme stav, kdy daná osoba nedokáže bez drogy žít a omezuje ho to v běžném životě - vztahy, práce, zdraví.

Myslím tím závislost :- nejčastěji na alkoholu

• drogách,
• ale pozor i léky na uklidnění, spaní -vysoce návykové- při vysazení abstinenční příznaky (Neurol, Lexaurin, Diazepam, Zoldiphen, atd.)
• práci - tzv. workoholismus
• automaty , sázky - tzv. gambler
• počítačové hry
• počítač, chytrý telefon - více než 3 hodiny denně
• na partnerovi, dítěti, rodiči - závislá porucha osobnosti

Jak poznáte, že nejste závislí? 

Že bez dané věci, osoby - drogy vydržíte bez problému měsíce a více.

O závislosti se ví poměrně dost, ale co se již neví, o tzv. spoluzávislosti.

V čem spočívá tato porucha?

V typickém vzorci chování rodinných příslušníků - tedy partnera ve společné domácnosti, rodiče s úzkou citovou vazbou na závislého, někdy potomka závislého.

Spoluzávislost je fenomén, který nebývá brán příliš vážně: dlouholetá laskavá péče životního partnera o alkoholika , jiného závislého je (paradoxně) zároveň významným momentem, který neuspokojivý stav udržuje!

Čím?

Že je závislý nadále pasivní, svou závislost nevnímá jako problém a nejsou podniknuty razantní kroky k tomu, aby se situace řešila. Tím začne trpět i spoluzávislý.

U alkoholika:

1. FÁZE: UTAJOVÁNÍ

Rodinný příslušník udělá všechno pro to, aby alkoholismus partnera neproniknul na veřejnost, odstraňování lahví, popř. sám obstarává další alkohol. Při návštěvách ho omlouvá "není mu dobře", "má moc práce" apod. Nátlak na děti - nesmějí si domů vodit kamarády, ze strachu, že by mohli vidět opilého partnera. Tímto způsobem chování se rodina uzavírá, ubývají přátelé, ztrácejí se kontakty apod.

2. FÁZE: KONTROLA

Partner se snaží dostat pití druhého pod kontrolu. Prozkoumávání, hlídání, kontrolování veškerých aktivit druhého. Konkrétně hledání lahví s alkoholem a jejich ničení. V této fázi je velmi těžké se (za těchto podmínek) s partnerem rozejít - pocity viny - opustit nemocného, "léta jsme budovali," "kvůli dětem" apod. Nebezpečí v této fázi je, že může partner začít pít s postiženým.

3. FÁZE: ODMÍTÁNÍ

Většinou po mnoha letech, rodinný příslušník již není schopen udržovat všechny mechanismy kontroly, následuje fáze odmítání "já už takhle dál nemůžu". Tato fáze je (opět paradoxně) pro závislého partnera nejpříznivější (samozřejmě ne subjektivně příjemná), rodina vyvíjí nátlak na změnu (léčení) = v počáteční fázi rozhodování je pro závislého silným motivačním faktorem = "buď alkohol nebo rodina".

Každý, kdo měl nebo má blízkého člověka závislého a trápí se tím, by se rozhodně měl léčit - projít terapií a následně konzultovat ideálně 1x měsíčně dokud se problém nevyřeší.

Zametání pod koberec a výmluvy , respektive čekání na zázrak se problém jen prohlubuje a zničí postupně celou rodinu a jejich psychiku.