Odpuštění
Odpuštění. Na toto téma se řeklo a napsalo mnoho. Já tvrdím...že nelze primárně odpustit dokud nepochopíme lekci, která nám způsobila takovou bolest, že nyní hledáme prostředek jak s tím naložit.
Např. drtivá většina lidí se domnívá, že máme odpustit rodičům. Velký omyl...rodičům se děkuje za život....odpustit rodičům je pýcha a nevědomost. Nemáme co odpustit, nýbrž pochopit lekci a nutné zážitky pro náš budoucí život...
Odpuštění u jiných lidí je opět zdánlivé, dokud nepochopíme a nepřijmeme, že my jsme tvůrci všeho. Máme přijmout a poučit se. Jedinému komu máme odpustit jsme my samotní.
Proto volám : ODPUSŤ SÁM SOBĚ!
Jak zjistíš, že sis odpustil?
Nemáš pocity viny, když si nic nevyčítáš, když nevyčítáš druhým.
Skutečné odpuštění má proběhnout na úrovni mentální, emocionální i spirituální, což bez probuzeného průvodce nejde. Ze své vlastní zkušenosti vím, že odpustit pachateli je docela snadné, ale odpustit sám sobě je největší dřina. Odpusťte si!
Všechno, co jste pokazili, udělali i neudělali.
Jak poznáte, že je odpuštěno?
Nic si nevyčítáte, dokola se nevracíte k minulosti - coby kdyby, nemáte potřebu kritizovat sebe a ostatní.
Odpusťte si....to je jediná cesta k sebelásce.
Jsem zde pro vás....Miluji a probouzím !
Pokud máte problém pochopit, odpustit a propustit objednejte se...dříve než propuknou v důsledku toho vážné nemoce!
Odpuštění nedáváme člověku, ale konfliktní události v sobě.
Proč? Protože jen my jsme tvůrci a strůjci!
Vše ve vnějším světě jen odráží naše vnitřní nastavení , přesvědčení, programy nebo karmu, coby odplatu!
Dítě ukazuje na pachatele, viníka....probuzený ví, že musí čistit a odpouštět sobě, napravovat to, co si ani neuvědomoval!
ODPOUŠTÍM SI.
Odpouštím si, že jsem nebyla vždy schopna dostát něčí očekáváním.
Odpouštím si, že jsem nedokázala vždy všechno udělat tak, jak jsem chtěla.
Odpouštím si, že prostě nejsem taková, jaká bych opravdu chtěla být.
Odpouštím si, že jsem v životě udělala věci, které jsem nechtěla udělat.
Odpouštím si, že jsem pro spoustu lidí byla nebo mohla být zklamáním.
Odpouštím si, že jsem nedokázala být vždy taková, abych mohla ostatním přinášet jen radost.
Odpouštím si, že mám spoustu chyb, i to, že s nimi ještě neumím žít v míru.
Odpouštím si, že sama sebe ubíjím za všechno, co jsem kdy udělala špatně.
Odpouštím si, že si nedovoluji cítit žádné štěstí, dokud nejsou šťastní všichni ostatní nebo dokud není všechno takové, jaké to je podle mě v pořádku.
Odpouštím si, že sama sebe tyranizuji, jen proto, že věřím, že se musím neustále trestat za všechno, co jsem kdy udělala špatně.
Odpouštím si, že si sama připadám jako své vlastní zklamání.
Odpouštím si, že sama sebe trápím, abych splatila nějaké své domnělé či skutečné vnitřní dluhy.
Odpouštím si, že ubližuji sama sobě a nedovoluji si skutečně žít svůj život.
Odpouštím si, že se ze svého života neumím radovat a že si to nechci ani dovolit.
Odpouštím si, že si sama stojím v cestě, když chci jít dál.
Odpouštím si, že si házím klacky pod nohy, protože věřím, že si zasloužím trpět kvůli chybám, které jsem kdy udělala, očekáváním, která jsem kdy nesplnila, a lidem, které jsem kdy zklamala.
Odpouštím si, že neumím a nechci přijímat dobro, protože někde ve skrytu duše stále ještě věřím, že štěstí patří jen všem ostatním, ale já si to nesmím dovolit.
Odpouštím si, že si stavím do cesty překážky, a pak se za to ubíjím výčitkami.
Odpouštím si, že si připadám neschopná a pitomá.
Odpouštím si, že neumím milovat bez pocitu, že mě někdo určitě zraní.
Odpouštím si, že mám strach ze svých vlastních citů.
Odpouštím si, že neumím své srdce otevřít, protože mám strach.
Odpouštím si, že neumím tomuto strachu odolávat.
Odpouštím si, že se neustále shazuji za to, jak se mi nedaří skutečně milovat.
Odpouštím si, že se neustále obviňuji za všechno, co jsem si ve svém životě zkazila a co si ještě stále kazím.
Odpouštím si, že nic nejde skutečně tak, jak chci, a že za to sama sebe odsuzuji.
Odpouštím si za to, že neumím skutečně žít se svou lidskostí a že stále bojuji sama se sebou a s tím, kdo skutečně jsem.
Odpouštím si, že nemám ráda sama sebe takovou, jaká jsem.
Odpouštím si, že nenávidím svou citlivost a že ji nechci.
Odpouštím si, že nechci milovat žádné části sebe samé, které nemám ráda a které jsem nikdy nechtěla.
Odpouštím si, že si neumím odpustit.
Odpouštím si, že si odpouštět nechci.
Odpouštím si za to, že se neumím zbavit potřeby stále platit za všechno, co jsem kdy udělala špatně.
Odpouštím si i přesto, že mám pocit, že si to nezasloužím.
Odpouštím si i přesto, že nikdy "dokonalá" nebudu.
Odpouštím si i přesto, že si odpustit nechci.
Odpouštím si i přes všechno, co jsem kdy zkazila a co je ve mně podle mého názoru špatně.
Odpouštím si i přesto, že si myslím, že mi to nepatří.
Odpouštím si i přesto, že nejsem taková, jaká jsem chtěla a chci být.
Odpouštím si všechno, co je podle mě důvodem k tomu, abych se pořád ubíjela, shazovala, tyranizovala a trestala.
Odpouštím si, že jsem si toto všechno myslela a že jsem se kvůli tomu týrala.
Odpouštím si, že jsem sama sobě ubližovala a že to ještě stále často dělám.
Odpouštím si, že jsem svůj život naplnila takovou sebenenávistí a zbytečnou, nikamnevedoucí a nicneřešící vinou.
Odpouštím si, že se neumím milovat. Zatím....
ODPOUŠTÍM SI.